Plácáme z hlíny

Plácání z hlíny se věnujeme poměrně krátce, a tak zatím nemáme mnoho zkušeností ani výrobků, se kterými bychom se mohli chlubit, ale doufám, že se to již brzy změní 🙂

Vše začalo vlastně podnětem od našich uživatelů. Našlo se několik zájemců, kteří by s hlínou rádi něco zkusili a tak se začali věci dít. Postupně samozřejmě. Po průzkumu trhu kolem pecí jsme se dali do stavby vlastní pece na dřevo. Klasický „mrazák“, jak říkají zkušení keramici. Malý, cca 120 litrů, ale náš a taky to vyšlo tak na třetinu ceny, co obdobná pec elektrická. Od firmy Tašstapa jsme dostali cca 2 kubíky dřeva do začátku, Unie Kompas ze Zlína nám zapůjčila hrnčířský kruh, dokoupili jsme hlínu, nějaké glazury, barvítka, oxidy a šlo se na věc.

Pálíme

Pálíme

Práce na kruhu je ale fakt dost náročná, kdo to nezkusil, neuvěří. Kusy hlíny někdy lítají vzduchem, jindy se zbortí už skoro hotová mísa… Kdo ale vytrvá a naučí se, nelituje. Více ale stejně děláme do forem, nebo jenom tak z plátů hlíny. Z výrobků u nás převažují jednoduché výtvory, mísy, tácy a tak podobně.

Když je hotovo, tak výrobek musí vyschnout. To je taky věda. Nesmí to být moc rychle, to by nám to popraskalo, ještě horší ale je, když jsou stěny různě silné. To se to musí i občas vlhčit, aby bylo schnutí stejnoměrné. Něco tak schne pár dnů, něco se bojíme dát do pece i po měsíci.

Jakmile je výrobek dokonale suchý, jde do pece. Většinou se pec naloží jeden den odpoledne a druhý den brzy ráno ji roztopíme. Nejprve se výrobek musí přežahnout. Je to první výpal a je hodně choulostivý. Hodinu dvě udržujeme jenom malý ohníček, zboží a pec se musí jenom tak zahřát a pomalu prohřát. Pak pomalinku přidáváme, do 500ºC tak po stovce za hodinu. Přežah mě moc nebaví, skoro pořád se musí sedět u pece a hlídat teplota. Když se přihodí víc, tak to skočí najednou i o 200 ºC a všechno popraská, když topíte málo, tak to může vyhasnout, půl hodiny pak fučím jako kompresor a pec chladne. No ale když se dostanu nad 600 ºC, tak už to je klidnější, do 900 – 1000 ºC to může jít rychleji, to už není tak náchylné. Následuje krátká výdrž a pomalu můžeme s topením přestat. Jeden výpal, jedny kolečka dřeva. Trvá to tak 8 hodin. Pec necháme pozvolna vychladnout do druhého dne.

Další den ráno je tryzna za popraskané věci, pak následuje zdobení. Něco barevně glazujeme celé, něco částečně, ale častěji jenom oxidy nebo barvítka a trošku transparentní glazury.

Naložená pícka

Naložená pícka

Pak jde druhý výpal. Je o něco pohodovější, než přežah. Začátek se nemusí tak hlídat, nájezd nemusí být tak pozvolný… Taky málokdy něco praskne (i když, stane se). Když teplota trochu vyběhne nebo spadne, taky se to přežije. Náročnější to je ale na čas. Jelikož většinou pálíme kameninu, kde to chce svých 1250 – 1300 ºC, trvá to dlouho. Zatímco třeba z 500 ºC na 600 ºC to jde rychle, z 1000 ºC na 1100 ºC klidně i dvě  hodiny.  Po dosažení teploty, jakmile se položí příslušné žároměrky, necháme výdrž tak 20 minut a končíme.

Na druhý den ráno se ještě vlažné zboží vytahuje z pece. To je radosti. Něco se povede podle našich představ, něco jinak, ale všechno je hezké.